Rakousko - Chorvatsko 2024

30.06.2024

Léto, prázdniny, ....kam my letos vyrazíme?

Tentokrát jsme nechali vybrat holky. Sofinka nám oznámila, že už by to zase chtělo nějaké moře a teplíčko. Na otázku, jestli opravdu na celý týden k moři nebo jestli i nějaké hory, přišla pro nás trochu překvapivá odpověď. "Určitě i hory". A tak jsme hodili náš nový autostan na střechu a vyrazili směr Rakousko. 

No dobře. Zas takový punk to nebyl. Zamluvili jsme na druhou půlku dovolené apartmán na chorvatském ostrově Krk, abychom si alespoň část dovči užili v pohodlí.

Den 1. - Konečně na cestě

Cestu směr Salzburg už máme poměrně natrénovanou, tak nás ani cestou nic moc nepřekvapilo.

"Jéééé to by byl krásnej začátek dovolené." Škoda, že to tak nefunguje. My jsme totiž u Hradce Králové zjistili, že nemáme cestovní pasy. Takže jsme si udělali takovou malou otočku a místo v plánovaných 17:00 vyrazili na cestu o dvě hodiny později. Nicméně vše má své důvody a my později zjistili, proč tomu tak bylo. V Rakousku jsme totiž na noc zastavili u jezera Traunsee, kde je poměrně prostorný stellplatz a od 24:00 do 8:00 se na něm nemusí platit. Takže hezky v noci rozložit stan a alespoň trochu načerpat sílu na další den. 


Den 2. - Rychle než začne pršet.

Předpověď na tento den fakt mizerná, ale my se neradi vzdáváme předčasně. Snídáme, balíme a vyrážíme směr Gosausee. Zaparkovali jsme na parkovišti kousek pod jezerem. Sbalili do batůžků dost jídla a hlavně nepromokavé bundy. Prvotním plánem bylo jít okolo jezera z jedné strany, dojít k jezeru Hinterer Gosausee a pak se vrátit druhou stranou. Levý břeh předního Gosausee byl však asi po kilometru zaterasený kvůli padajícímu kamení, takže jsme se museli vrátit na začátek a vzít to druhou stranou. Krásná pěšinka, na které jsme míjeli kravičky, občas se vyhnuli nějakým turistům, ale hlavně jsme se mohli kochat krásnými pohledy na jezero. 

Cesta k zadnímu jezeru není nijak náročná. Je dlouhá necelých 6km a asi by se dala zvládnout i s kočárkem. Nám ale asi v asi 1,5km před dosažením vytouženého instapointu (který je právě na začátku Hinterer Gosausee) začalo poměrně vydatně pršet. Rodinná rada však překvapivě jednohlasně rozhodla, že naše putování za fotkou na pařezu bude pokračovat i přes tu sprchu, co na nás padá.
"Jsme tu!" ...."Tak šup všichni vyfotit a běžíme zpátky".


Cesta zpět byl opravdu celkem úprk, protože déšť ne a ne přestat. S nějakým tím vracením a obcházením jsme ten den ušli téměř 16km, což byl i pro starší holky rekord. Valentýnku jsme cestou zpět museli poponášet, ale i tak ušla krásných 10 km po svých a to z velké části v dešti.
Gosausee je nádherné horské jezero a my se sem určitě někdy vrátíme a objednáme si tentokrát lepší počasí.

V našem né úplně detailně vymyšleném plánu bylo strávit další noc v Hallstattu a podniknout tu další den nějaký výlet. Předpověď počasí, ale ukazovala strašné věci a my už v tuhle chvíli měli dost mokrého oblečení. No a protože už dávno víme, že plány jsou od toho, aby se měnily, tak se vydáváme na cestu a ve 20:45 už parkujeme na stellplatzu blízko Wörthersee. (Stellplatz Velden am Wörthersee - 25€ za noc)

Den 3. - Sluníčko a výhledy

Probouzíme se s výhledem na golfové odpaliště, snídáme a hlavně sušíme všechno, co se usušit dá. Ráno opravdu žádný spěch. 

Ze stellplatzu vyrážíme až okolo 10:30 směr rozhledna Pyramidenkogel. Stoupáme po schodech rozhledny a už v půlce jsme naprosto unešení výhledem. Na jednu stranu krásné azurové jezero Wörthersee a na druhou nádherný horský masiv Karavanky, který je součástí Jižních vápencových Alp a tvoří hranici mezi Rakouskem a Slovinskem.


Dole pod rozhlednou samozřejmě alespoň na pár minut využíváme dětské hřiště a pak frčíme zase dál.
Cestou k dalšímu cíli stavíme na hezkém odpočívadle a vaříme obídek.

Okolo 15h. zastavujeme na parkovišti kousek od obce Wildenstein a naším dalším cílem je asi kilometr vzdálený stejnojmenný vodopád Wildensteiner Wasserfall. Cesta je poměrně strmě do kopce, ale i tak se k vodopádu dostanete za 20 minut. Pár metrů před vodopádem je vybudovaná dřevěná plošina, která má sloužit k dobrému výhledu na vodopád a současně i zamezení průchodu přímo k vodopádu. Nás to však nezastavilo a tentokrát jsme trochu porušili místní pravidla a i se staršími ratolestmi udělali fotky téměř pod vodopádem. 

Dolů k autu nijak nespěcháme. Dnes už nás čeká jen jediné dobrodružství - najít další místo k přenocování. 
Tentokrát jsme se opravdu trefili. Dojeli jsme ke krásnému penzionu (Gästehaus Lanthaler), který má u sebe i stellplatz, na kterém jsme spali úplně sami. Velkou výhodou byla možnost využití veškerého zázemí penzionu, takže jsme si v pohodičce dali sprchu, holky si pohrály v herničce (nechyběl ani rodinný zápas ve stolním fotbálku) a měli jsme i možnost koupání v bazénu. 
(Vzhledem k tomu, že jsme ani nepotřebovali připojení na elektriku, tak nám dala paní ještě slevu a platili jsme 24€)

Den 4. - Ještě trochu toho Rakouska

Ráno zase pohodička. Dali jsme si pořádnou snídani a dotankovali vodu, abychom si cestou zase mohli uklohnit něco k jídlu. Po 10. hodině opouštíme krásné spací místo. Jen o pár kilometrů dál už zase lezeme z auta a balíme batůžky na další pochod. Soutěska Tscheppaschlucht začíná krásným mostkem přes silnici a pěšinou kolem lanového parku. Poté musíte ujít necelé 2km podél řeky. Teprve tady zaplatíte vstup do samotné soutěsky. Nám se povedlo nevzít žádné peníze, ale naštěstí se vstup dal zaplatit i v místním stánku kreditní kartou. Dál už vedou klasické chodníčky, stezky a mostky přes krásnou soutěsku s azurovou vodou.

 První část končí u velkého vodopádu a odtud se buď můžete vydat na autobus, který vás doveze zpátky na parkoviště nebo pokračovat druhou částí soutěsky, která vede až do obce Bodental. My si pro tentokrát vybrali tu lehčí variantu a nechali se odvést k autu. (Autobus v ceně vstupného do soutěsky, pěšky se to dolů jít po silnici ani nesmí). Měli jsme totiž ještě v plánu navštívit jezírko Meerauge. Sem se dá dojít i na závěr soutěsky, ale my bychom to už asi nezvládli. Jezírko leží jen pár metrů od parkoviště a je k němu vytvořený nádherný dřevěný chodníček, který vede i okolo jezírka. Na to, jak je jezírko malé jsme tu strávili poměrně dost času. Holky bavilo běhat dokola a nás zase, že je nemusíme hlídat tolik jako v soutěsce.

Od jezírka odjíždíme okolo půl páté a přemýšlíme, jak trávit další den. Chtěli jsme se už přiblížit našemu ubytování na Krku v Chorvatsku. Ve Slovinsku je spaní na divoko přísně zakázané, takže jsme věděli, že musíme najít nějaký stellplatz nebo kemp. Stellplatzů jsme několik objeli, ale žádný nebyl ani z daleka, tak hezký jako ty v Rakousku a na některých bychom se i báli spát. Na poslední chvíli jsme našli krásný kemp pár kilometrů před hranicemi s Chorvatskem. Kemp Sunrise Hill je sice poměrně v kopci, ale jsou tady krásné sociálky, kuchyňka, dětské hřiště, koše na discgolf a kemp stál na noc podobně, jako stellplatz v Rakousku.

Den 5. - Teplíčko

Cestou na ubytování jsme se ještě chtěli stavit na nějaké hezké pláži. Na mapách jsme si vyhlédli jednu přímo ve městě Rijeka, ale zastavit tam bylo v podstatě nemožné, tak jsme popojeli ještě kousek dál. V obci Kostrena je krásná stejnojmenná pláž nad kterou je obrovské parkoviště. My jsme tu strávili asi dvě hodinky a a zase jeli dál. 

Hodinový přejezd na ostrov Krk a pak už pohodička v apartmánu Vila Romana & Vila Tea ve městě Šilo

Po té cestě jsme si chtěli udělat radost dobrou večeří, tak jsme zkusili první místní restauraci. Občas máme i štěstí a tak jsme hned na první pokus trefili úžasnou restauraci (Macao Bistro) s výhledem na přístav. Jídlo, obsluha i prostředí 5 hvězdiček z 5.

Den 6. - Moře, moře a zase jídlo v Macao Bistro

Na pláž vyrážíme až okolo půl desáté a prostě si jen užíváme pohodu a sluníčko. 

Původně jsme chtěli zkusit další místní restauraci, ale mají tu trochu problém s lidmi v plavkách, takže jsme nejdřív museli na apartmán a pak teprve na obídek. No a pak už nám zase holky oznámily, že chtějí znovu do Macao Bistro, protože jim tam chutnalo. Nejvíc nás ale překvapilo, že si holky v Chorvatsku neporučili tradiční "řízek, hranolky a dipík!", ale ochutnávali s námi. Hitem této dovolené se stala grilovaná orada.
Odpoledne jsme se rozhodli vzít auto, popojet kousek dál a vyzkoušet jinou pláž. Na východním pobřeží obecně asi nejsou tak krásné pláže jako na tom západním, ale zase tu bylo výrazně méně lidí.

Den 7. - Za Zlatou pláží

Protože jsme zjistili, že válení u moře je sice fajn, ale poznávat svět nás baví víc, tak jsme si na tento den zamluvili výlet lodí přes webovky getyourguide.com. Jmenovalo se to Divoké zátoky ostrova Krk: Soukromá půldenní plavba lodí. Ráno jsme na 8. hodinu přijeli do městečka Punat, které leží asi 21km jižně od Šila. V 9 jsme měli nastoupit na loď a mezitím se nám stihla udát zábavná příhoda. Kapitán jiné lodi si nás totiž spletl s jeho skutečnou posádkou a pozval nás na loď. Holky si stihly udělat několik fotek a když pak přišla druhá rodina, tak jsme pochopili, že nás na tu "soukromou" plavbu je najednou nějak hodně. Když přišel druhý kapitán, tak se vše vysvětlilo a on si nás odvedl k druhé lodi. Ze zátoky jsme na první pláž jeli vyhlídkovým tempem asi 40minut. Skákali jsme z lodi, plavali nebo lovili mušle. Když jsme chtěli přejet dál, tak náš kapitán prostě jen nastartoval loď a přejel s námi k další pláži. Dohromady jsme stavěli na 4 plážích a na té nejznámější, Zlaté pláži, jsme dokonce byli chvilku úplně sami. Cestou zpátky do přístavu to s námi kapitán docela rozjel, takže jsme si užili i svižnější jízdu a vítr ve vlasech. Celkově byl výlet naprosto úžasným zážitkem a určitě jsme něco takového neabsolvovali naposledy.

Den 8. - Hurá na pandy do Vídně

Dovolená se nám pomalu chýlila ke konci. Ráno jsme si poměrně v poklidu a bez stresu pobalili věci do auta a vyrazili na cestu. Po 30 km jsme si ještě na dvě hodinky zastavili v malém městečku Njivice, kde jsme si naposledy užili plavání v moři a k obědu poslední chorvatské dobroty.


V plánu byla cesta přes Vídeň a to za jediným účelem. Zakempovat někde poblíž Vídně a další den ještě zvládnout návštěvu ZOO. Mají tam totiž pandy a koaly. Před Vídeň jsme dorazili okolo půl deváté večerní, takže v podstatě v ideální čas. Co ale zdaleka nebylo ideální, bylo počasí. Totální průtrž a nakonec i blesky přes celou oblohu nás od hledání místa k přespání a rozdělávání stanu na střeše auta výrazně odrazovaly. Dohodli jsme se, že vídeňskou Zoo necháme na jindy a pofrčíme domů. Holky to samozřejmě trochu obrečely, ale naštěstí si tyhle věci nechají docela dobře vysvětlit. (Vzhledem k tomu, kdy tohle píšu, tak už je fajn také konstatovat, že jsme ještě během prázdnin stihli slib dodržet a do Vídně je vzít = ZOO Vídeň a Neziderské jezero třeba v dalším článku).  Cesta domů už poměrně bez komplikací a před 3. hodinou ranní už ležíme všichni ve svých postýlkách.

Sice nás to počasí tentokrát docela vypeklo, ale při tomto způsobu cestování se s tím musí trochu počítat. Nakonec sbalit stan a popojet o 200km jinam je lepší než mít zaplacený apartmán na týden.