NORSKO 2023

Tahle dovolená si určitě zaslouží i malý úvod. Norsko byl náš sen už asi 7 let, jeden rok jsme měli i zamluvený obytňák, ale vždy přišlo něco, co nás zastavilo. Je nás 5 a to už není při půjčení obytňáku úplně jednoduché. Ceny za půjčení se šplhají stále výše, je tam větší spotřeba i poplatky za trajekty a navíc jsme si stihli pořídit větší auto. A protože mám nejšikovnějšího chlapa na světě, tak zvládl vyrobit perfektní vestavbu se sporákem, pracovní deskou, ledničkou, dřezem i sprchou. Volba tedy byla jasná. Vyrazili jsme naším autem Toyota Proace Verso se stanem na střeše. Za mě nejlepší nápad, co jsme mohli mít. Ale o tom už dále.

Den 1. - Na sever...

Rozhodli jsme se vyrazit na cestu poslední školní den. Sofinka dostala vysvědčení už před 9h, Melinka byla ve školce do 12h, protože měli ještě výlet na koupaliště a  nám se tak podařilo vyjet až v 16h.

První zastávka byla v 19:30-20:15 u Berstelandu na benzince, protože holky potřebovali na záchod. Zatím jsme jeli v poklidu, jen Valentýnka nebyla až tak dlouho bez plínky a neměli jsme to vše úplně vychytané. Plínu jsem jí vracet nechtěla, ale nevěděli jsme, jak dlouho vydrží, když si řekne, že potřebuje. 

Další pauza byla 21:40-22:25 na odpočívadle u Oberkrämeru, kde jsme tankovali (2482,-). Děti si odskočily, vyčistili jsme jim zoubky a oblékli je do pyžámek, aby si už mohly usnout, což byl vlastně náš cíl. V plánu bylo v rozumném čase dojet blízko městečka Billund.

Ve 3h ráno tedy parkujeme v Dánsku na malém odlehlém parkovišti za městečkem Aabenraa. Cesta k parkovišti byla poněkud zajímavá. Skrz poměrně hustý les a bez jistoty, že na konci najdeme vhodné místo k přenocování.

Den 2. - V zemi plné kostiček

Nikdo tu není, ráno nás budí zpěv ptáků, vylézáme z pelíšku kolem 8h, Melinka až před 9h. Naše první noc na divoko byla super. Sofí a Amálka spaly v autě, takže jsme nemuseli nijak skládat sedačky. Krásně se tam vešly. Valentýnka spala mezi námi ve stanu na střeše. Byla hrozně roztomilá. Když jsme jí v noci dali do spacáku, tak hned začala povídat, že to je její spacáček a jestli my máme také svoje. Během chvilinky usnula a spala až do rána. Nasnídali jsme se tu, vyčistili si zuby a složili spaní. Jediná vada na kráse byl deštík. V noci nás krásně uspával, ale teď už bychom radši sluníčko. Hned napoprvé tak balíme stan za mokra.

V 9:55 jsme opustili naše první místečko a v 11:15 jsme už byli v Legolandu. Tohohle výletu jsem se trochu bála. Postavičky z lega? Jako fakt? Radši bych byla už v horách. Navíc od rána deštivo. Ale předčilo to mé očekávání. Počasí sice na mikču, párkrát i sprchlo, ale vždy tak 2 minutky max. Alespoň tu nebylo tolik lidí, ve frontě jsme nečekali víc než 10 minut na 2 nejoblíbenějších atrakcích, jinak jsme šli všude skoro hned na řadu. Projet si autíčkem safari z lega v životní velikosti bylo super. Měli tu aquarium, v kterém byli lego postavičky, ale kolem nich plavala spousta rybiček, žraloci, rejnoci,... Byla tu spousta atrakcí jako v zábavním parku. Každý jsme si tu našel to svoje a všichni jsme si to tu opravdu moc užili. Vstupné bylo stejné za dítě i za dospělého, platilo se za děti až od 3let, V. tedy byla zdarma ( celkem 5898,- včetně parkování). Uvnitř už se atrakce neplatí a všechny je možno zkusit kolikrát chcete. Jen je vše dle výšky, kterou opravdu hlídají, aby to pro děti bylo bezpečné. Měli jsme s sebou svačinky, ale ke konci už byl hlad a tak jsme tu i něco koupili. Nakonec jsme holky vypustili do krámku se suvenýry, kde si každá vybrala něco na památku. V 18h jsme prošli branou Legolandu a naskákali do auta. 

Další místo k přespání jsme měli v plánu co nejblíž k přístavnímu městu Hirtshals, kde jsme měli na další den rezervovaný trajekt (cca 280 km na sever). Tom opět vybral krásné místo mezi stromy, dokonce tu bylo i WC. Sice jsme tam nebyli sami, ale byl klídek. Usínali jsme kolem 23h včetně Valči, holky určitě dříve. 

Den 3. - Přes vlny do jiného světa.

Vstávali jsme okolo 7.h, abychom v pohodě stihli trajekt. Valentýnku jsme nechali pospat o něco déle, ale nekouknuli jsme na počasí. Bohužel přišla 2minutová přeprška, tak jsme měli stan opět mokrý. 

Odjezd z místa přespání v 7:45 a v 8:30 už jsme stáli v lajně 15 a čekali na trajekt.  Loď byla velká, krásná, s hřištěm venku i uvnitř. Na palubě jsme udělali pár fotek a koukali, jak trajekt vyplouvá. Vše vypadalo idylicky, dokud se nám neudělalo špatně. Asi po 2h vlny zesílily, na záchodech byly obří fronty, hodně lidí tu zvracelo. Sofinka to nakonec nejvíc vychytala, protože dokázala usnout a spala až do konce plavby. My se střídavě váleli v dětském koutku a prchali na čerstvý vzduch na boku lodi.

Ve 13:30 jsme se konečně vylodili Kristiansandu v Norsku a během chvilky nevolnost odezněla. Jakmile jsme spatřili přírodu, věděli jsme, že to za to stálo.

Vydali jsme se směrem na severozápad a užívali si každý výhled z auta. Okolo 15.h jsme zastavili na úžasném odpočívadle u Syrtveitsfossen. Smočili jsme si nohy v řece Otra a házeli žabky. Rostly tu borůvky, takže holky nadšeně sbíraly do plecháčků. Dokonce jsme tu potkali milý norský pár kolem 60 let, tak jsme si hezky pokecali. Škoda jen, že tu angličtinu mám tak mizernou. Pořád je prostor se zlepšovat. Uvařili jsme si jídlo a také jsme se tu osprchovali. Ano na obyčejném odpočívadle byly zdarma krásné, čisté záchody s teplou vodou, mýdlem a také sprchy s teplou vodou zdarma. První sprcha od toho, co jsme vyjeli a já se cítím jak princezna. V 18h tohle krásné místečko opouštíme.  

20:20 tankujeme u nějakého "tankomatu" v horách (2040,-). Cestou se kocháme, všude kolem krásné kopečky, po kopcích i silnicích běhají volně ovečky. Je to nádhera. Vyjeli jsme tak vysoko, že jsme si chvilku zablbnuli i na sněhu. Tomik měl na přespání vybrané krásné místo u vodopádu (v mapě označené jako Parking and swimming), ale bohužel tu byla cedule se zákazem kempování. V těch výškách bylo také dost chladno a zase pršelo. Děti začínaly kňučet, že jsou unavené a chtějí už spinkat. Sjeli jsme tedy serpentýnami o 900 výškových metrů níže až do údolí města Lysebotn a zastavili v kempu (cena 580,- za noc). Bylo to  nejrychlejší řešení, kemp byl krásný, doplnili jsme tu vodu a z "postele" koukali na vodopád. Miluju tyhle výhledy.

Den 4. - Déšť  nám náladu nepokazí...Snad....

V noci pršelo a foukal vítr. Ráno jsme tentokrát sice stihli zabalit ještě před deštěm, ale předpověď byla dost nevlídná. Vstávali jsme tedy podle dětí v 8:30, nachystali jsme si v klidu věci na celý den, nasnídali se v autě a odjížděli jsme v 10:30. Měli jsme hodně mokrých věcí (Melinka totiž ještě stihla včera spadnout oblečená do řeky), a tak jsme se je snažili sušit po autě. Ještě než jsme vyjeli, tak začalo zase lejt. Túru na Kjerag jsme tedy vzdali. Bylo nám to líto, ale v tomhle počasí by to byl se třemi malými dětmi zbytečný risk. Alespoň budeme mít důvod se sem zase vrátit. Po letech cestování s dětmi po horách jsme se se zrušenými plány naučili daleko lépe pracovat a přijmout to. 

Ve 13:30 jsme dojeli do městečka Algard, kde jsme si dali výtečný oběd. Děti si zvolily italskou kuchyni, tak jsme navštívili restauraci Jonas B., což byla skvělá volba. Jedním slovem to byl zážitek. Milá obsluha nám poradila s výběrem jídla, děti dostaly fixy a omalovánky. Tom zkusil burger s hranolkami, holky si daly pizzu a já měla lasagne, ke kterým byl i salátek a 2 kousky pizzy. Jídlo bylo dokonalé. Platili jsme celkem 1900 včetně dýžka. Kuchařům vidíte až do kuchyně, mají tu velkou pec na pizzu, je to krásné a klidné prostředí. 

V 15:45 parkujeme ve Stavangeru u dětského muzea. Chtěli jsme ještě zkusit i konzervárenské muzeum, ale zjistili jsme, že všechna muzea jsou otevřená jen do 16h. V. nám stihla usnout, holky byly také unavené a tak jsme chvíli zůstali jen tak v autě. Pováleli jsme se, odpočinuli si a v 17:30 jsme dojeli ke 3 mečům ve skále Sverd i fjell. Tom chvíli dělal u auta blbinky a i přes déšť a vítr jsme měli najednou všichni skvělou náladu a moc si to užili. Vlastně tohle severské drsné počasí k mečům sedělo více než modrá obloha. 

Odjezd ze Stavangeru byl také zajímavý. Jeli jsme systémem tunelů pod mořem Ryfast. Je to nejhlubší podvodní tunel na světě, nejnižší místo je v 292 metrech pod hladinou moře. A i tohle byl pro nás zážitek. 

V 18:30 jsme dojeli do kempu u Preikerstolen (974,-/noc). Jsou tu všude zákazy stání a kempování, takže bychom se k přespání nadivoko museli několik kilometrů vracet. To se nám nechtělo. Navíc pořád ještě pršelo a my jsme měli vše úplně mokré, hlavně spaní. Předchozí noc se nám totiž ne úplně dobře povedlo zavřít bočnice stanu, takže nám tam poměrně dost nateklo. Matrace úplně durch. Já a Valinka jsme tak radši spali na zadních sedadlech auta a Tom si dal přes tu mokrou matraci celtu a spal nahoře. Náročný den a nám trošku dochází síly. 

Den 5. - Konečně túra

Vstáváme v 7h bez deště. Do žil se nám vrací optimismus. Tomik nachystal stoleček, židličky, uvařil čaj, bylo to krásné ráno. Holky vstávaly v 8h a stále s úsměvem. V kempu jsme si nakoupili pár suvenýrů a v 10:45 kemp opustili. 

Pro túru na Kazatelnu je možné parkovat osobákem pouze u spodního parkoviště, odkud vede lesní cestička vzhůru (parkování na den 527,-). V 11:11 tedy vycházíme na Preikerstolen. Podle průvodců jsme si mysleli, že to bude celkem pohodová procházka, ale nakonec jsme si mákli. Hodinky psaly délku trasy 9km a nastoupali jsme 450m. Cesta byla převážně po velkých kamenech. Bohužel tu bylo opravdu hodně lidí a neustále jsme se s někým předcházeli. Doporučuji sem vyrazit spíše mimo sezónu. Výhledy tu byly krásné, ale máme radši klidnější místa. Valentýnka ušla 1,3km a pak už ji vzal Tom do krosničky. Pro její krátké nožičky to bylo hodně náročné a my jsme byli rádi, že jí s sebou máme. Na Preikerstolenu byl opravdu skvostný výhled na velkou část Lysefjordu, ale fronty na focení nejsou úplně naše záliba. Nafotili jsme pár fotek na méně exponovaných místech a vyrazili zase pomalu zpátky. Poslední kilometr k autu už moc nemohla ani Melinka a tak měla od tatínka 200m v náručí. Sofinka byla neuvěřitelná, ani 1x neřekla, že by jí bolely nohy nebo že už nemůže. V 16h jsme se vrátili k autu.

V 17:45 jsme se už fotili na velké červené židli ve městě Hjelmeland. Odtud jsme za 164Kč přejeli trajektem do Nesvik. Jízdní řády všech těchto malých trajektů, které vás převezou přes fjord, lze bez obtíží najít na internetu. Většinou jezdí á 30-60 minut. Zaparkovali jsme na lodi, ani jsme nevystupovali z auta a za pár minut byli na druhé straně. 

V podvečer (jestli se tomu bez západu slunce dá tak říkat) okolo 19.h jsme zastavili na odpočívadle u jezera, uvařili si večeři (nudlovo-knedlíčková polévka a zbytek špaget), usušili jsme hodně věcí - hlavně molitan z postele. Už to začínalo vypadat idylicky, když Týnka zavolala "mamííí, já jsem se počůrala". Samozřejmě už seděla v autosedačce, a tak jsme zase sušili. Tom přišel na super vychytávku a během jízdy stihl povlak za hodinu zase uschnout. Na obzoru se nám ukázalo sluníčko a vše bylo hned veselejší. 

Ve 23h jsme zastavili v samoobslužném kempu Fajera za 740,-/noc. Po celém tom našem dobrodružství bychom asi bývali odvážnější a i v horách zkusili spát mimo kemp, ale tohle mělo taky své plusy. Kemp byl hezky vybavený a velmi blízko našeho prvního cíle pro další den. 

Den 6. - Den padajících vod

Je nádherný den, od rána svítí sluníčko, modrá obloha, kolem hory a v pozadí vodopád. Co víc si přát? Holky jen co se vzbudily, tak ještě v pyžamech vybíhají na skákací bublinu, kterou máme přímo vedle auta a navíc celou jen pro sebe. Dosušili jsme spaní i vše ostatní, přes solární panel dobili baterku, dala jsem si i sprchu a v 11:11 jsme vyrazili dál.

11:15 - 11:45 jsme strávili u vodopádu Langfossen. Autem se zastaví přímo u vodopádu. Dá se dojít přímo k němu, ale i cestičkou dolů pod vodopád. Cestu lemují velké broušené kameny i s popiskem o jejich původu. Moc pěkné místo.

12:05 - 12:20 jsme byli u vodopádu Latefossen. Též se zastaví přímo u vodopádu, ale parkoviště je tu  o dost menší a je tu poměrně provoz. S trochou štěstí se nám podařilo hned zaparkovat.

V plánu byla ještě procházka k ledovci Buerbreen, ale přeplněné parkoviště a hladové děti nás odradily. Máme v merku ještě jiný ledovec a tak jsme radši zastavili v Buer na odpočívadle u nádherného ledovcového jezera. Uvařili jsme si tu rizoto a Tomik Melinku parádně vyhecoval, takže se v tom šíleně ledovém jezeře i vykoupala.  

14:30 vyrážíme dál a v 16:30 už jsme vycházeli na procházku kolem vodopádů Voringfossen. Dvou kilometrová poklidná jednoduchá cesta po chodníčcích a mostech přímo nad vodopády. Stezka je opravdu krásně vytvořená a pohledy na obrovskou masu vody přímo pod námi občas až brali dech. Byla to první "túra", kterou tu V. zdolala celou sama, byla úžasná. Na konci si holky za odměnu vybraly zmrzku s různými posypkami.

V 18:30 jsme odjížděli s vidinou, že budeme v pelíšku dříve. Ale ejhle! Jen tak mimo řečí jsem se zmínila, jak tu mají krásné silnice a nikde žádné opravy. Takže jsme potkali dlouhý usek oprav přesně v místech, kde jsme chtěli na odpočívadlech spát. Pak už jsme se rozhodli dojet až do kempu v Bergenu. (V okolí větších měst už je obtížné hledat místo na přespání.) Kemp byl hodně plný a tak jsme měli jen místo na kraji, ale zase jsme platili jen 468,-. Šli jsme spát zase až po 23h, ale zvládli jsme holky i vykoupat v teplé vodě a hezky se jim usínalo. 

Den 7. - Velrybí sálám je nejlepší

Vstávali jsme v 8h a den začali Dobblem ve stanu. Kemp byl opravdu přeplněný, tak jsme se nasnídali jen v autě, doplnili vodu a v 10h vyrazili směr centrum Bergenu. Náš cíl bylo aquarium, kde jsme hodně váhali s parkováním. V ulici nad aquariem nebyla žádná cedule se zákazem parkování, stálo tu spousta aut (i cizích) a tak jsme to zkusili.  ´V 11h vcházíme dovnitř a akorát začíná krmení tučňáků. Mají tu krokodýly, želvy, sklípkany, hady, lachtany, kteří předvádí úžasnou show, spoustu ryb a medúzy. Rodinné vstupné vyšlo na 1978Kč (2+2, do 3 let se neplatilo) a oběd nás stál 2000Kč (ochutnali jsme místní polévku, Bruscetu, Ceasar salát a špagety). 

Když jsme si užili všechna zvířátka, tak jsme se šli projít do města. Místní trhy jsou krásné, plné ryb, krabů, salámů (z velryby, soba i losa ), donutů a dalších specialit. Donuty byly úplně boží, každý jsme měl jiný a já asi tentokrát s citronovou polevou a Oreo sušenkami vyhrála (cena 5ks za 170,-). 

Poté nás čekal zážitek v obchodě se suvenýry. Vybírali jsme dárečky, zkoušeli si oblečení a najednou siréna. V obchodě začala evakuace, my jsme však byli v druhém patře a všechny dveře se začaly zamykat. Obsluha se nás snažila vyvést z obchodu, ale nešlo to, nakonec jsme odcházeli přes střechu, pak zase temným sklepem podle zelených evakuačních cedulí a nakonec jsme se dostali ven na druhé straně bloku. Sofinka se hodně bála a do obchodu se nechtěla vrátit.  Po tom, co nás vyvedli, mi se slzami v očích řekla "mami, ty jsou hodný, že nás vyvedli ven". Byl to silný zážitek, ale s dobrým koncem. Nakonec jsme se mohli vrátit, donakoupit a pokračovali jsme na dětské hřiště. Děti už byly zase veselé, my o něco méně, když jsme zjistili, že na nás čekala za stěračem pokuta za parkování. 1390,- díky Polizei Bergen! (Pokutu jsme platili podle instrukcí na "blokovce" internetovou platbou, tak snad to bude OK.) 

17:30 jsme natankovali a vyrazili směr Loen.

Cestou přes hory jsme měli v plánu někde zastavit a uvařit si večeři - tentokrát naše oblíbené tortilly. Trefili jsme klidné odpočívadlo dál od silnice, tak jsme si v rozložili stoleček a začali vařit. Melinka pomáhala a opět zavládla spokojenost.

20:40-21h jsme přepluli trajektem z Oppedal do Lavik za 215,-.

Zaparkovali jsme o půlnoci, holky si jen přelezly do postýlek a spalo se dál. Spali jsme u jezera pod ledovcem Bricksdalsbreen. Jedno z nejhezčích míst, kde jsme nocovali. Až později jsme zjistili, že to bylo poslední možné místo k zastavení před našim dalším výletním cílem.

Den 8. Ledovec

Opět jsme se probudili kolem 8.h. Bylo krásné ráno, vyndali jsme si stoleček a užili si snídani venku. Holky si daly i taneční rozcvičku a nás bavilo se při tom koukat na krásnou přírodu, azurové jezero a zasněžené vrcholky hor.

10:45 jsme zaparkovali na parkovišti u ledovce Briksdalsbreen (parkování 160,-). Celá trasa byla dlouhá asi 6km. Byla to příjemná procházka, kterou jen s malým poponášením zvládla i Valentýnka. Asi v polovině cesty nahoru byl vodopád Kleivafossen. Když jsme došli nad vodopád, holky začaly mít hlad. Zašli jsme k přístřešku, kde jsme objevili 2 krásné houpačky s výhledem na náš cíl. Naprosté instamísto, odkud máme krásné fotky. U ledovce vlezl do vody jen Tom a to kvůli fotce. Bylo to opravdu ledové políbení. Zpět jsme byli ve 14h, nakoupili jsme pohledy a občerstvili se nanukem.

O pár kilometrů dál jsme udělali malou zastávku u jezera Lovatnet. Fotky od jezera má jen Tom. Holky nám všechny usnuly, tak jsme se rozhodli dojet co nejdále, dokud byl v autě klid. 

V 17h zastávka na krásném odpočívadle s kamenným stolem a k večeři si tu vaříme palačinky.  To byl nejlepší nápad dne. Na všechny doléhala únava, ale tohle sladké potěšení dobilo baterky celé rodině. Holky nám tu nachystaly i taneční vystoupení a zavládla absolutní pohoda. V 18:40 jsme vyráželi opět na cestu.

Cestou jsme měli dokonalé výhledy. V plánu bylo sice vyjet ještě výš, na vyhlídkové místo Dalsnibba, ale to bylo kompletně v mrakách, tak jsme ho museli vynechat. Zato jsme si před sjezdem do Geirangeru udělali pár fotek v oblacích a s nádherným výhledem na konec nejkrásnějšího norského fjordu. Byla to nádhera. 

V Geirangeru jsme se chtěli ubytovat v jedné z mechových chaloupek, ale vše bylo obsazené. Dokonce jsme projeli i všechny kempy a takhle pozdě už nebylo volné jediné místo. Riskli jsme tedy přespání na odpočívadle, kde to dovolené nebylo. Bylo to jen malé odpočívadlo, kde už před námi zastavilo pár dalších aut. Tak jsme zkusili zaparkovat a zeptat se, jak jsou na tom ostatní. Nějací mladí němci nám řekli, že tam taky spí a že ti poláci vedle nás už tam budou druhou noc, takže pohoda.

Den 9. - Geiranger - světové dědictví

Přespání nám prošlo, ale pokuty jsme se báli, a tak jsme si ráno přivstali, nasnídali se jen v autě a odjížděli jsme už po 9h. První kroky byly směr trajekt, kde jsme si koupili lístek na trajekt Geiranger - Hellesylt. Už z postele jsme koukali, že trajekt je celkem malý a tak jsme chtěli mít jistotu místa. Dobře jsme udělali, protože na 14h už byl dokonce plný a tak jsme brali plavenku na 12:30 (cena 2947,-). 

V 9:30 jsme si vyjeli Cestu orlů. Jde o 11 zatáček a z té poslední se dá dojít na malou vyhlídku s výhledem na Seven sisters. Byl tu také vodopád se skleněným přepadem a větší vodopád ze skály skoro na silnici.

V 11h jsme ještě zastavili ve městě. Holky si pohrály na krásném dětském hřišti, vedle byly čisté toalety, kavárna a 1km dlouhá procházka kolem stezky vodopádů Fossevandring Geiranger přímo centrem města. Tady jsme se s Tomikem prostřídali a oba se k vodopádům zašli podívat. 

Ve 12h jsme odjeli ´´ na trajekt a za tuhle volbu jsme byli moc rádi. Měli jsme krásný výhled na celý fjord, viděli jsme řadu vodopádů, v angličtině proběhl i výklad příběhů, které se k nim vážou. Prostě pohodová plavba a Tom si alespoň odpočinul od řízení a holky od sezení v sedačkách.  Geiranger nabízí i výletní plavbu v různé délce (30-90minut), která vás na menší lodi vezme k vodopádům, ale když jsme tuto loď během plavby potkali, tak byla o hodně plnější než trajekt do Hellesylt.

Ve 13:40 jsme se vylodili a vydali se směr ostrov Runde.

Cestou jsme využili krásného počasí a zastavili na hodinku u jezera Hovdevatnet. (15-16:15h) Zřejmě trefa, u jezera bylo jen pár místních, jinak klid a relativně teplá voda. Holky byly z vody nadšené a V. tu naháněla kachnu i s káčaty.

Cesta na ostrov vede přes sérii krásných fotogenických mostů, takže jsme i my museli zastavit a udělat pár fotek. Na začátku ostrova je hned několik míst, kde se dá spát nadivoko a na druhé straně poměrně velký kemp. My se ale rozhodli, že splníme Sofince její přání a budeme zase jednu noc spát v postelích.

V 17:30 jsme zaparkovali u hotelu Runde Miljosenter. Nabídli nám apartmán pro 5 osob, s kuchyní, nádhernou vybavenou koupelnou a úžasným výhledem za 5000Kč. Když jsme se zeptali, zda je v ceně i nějaké jídlo, tak se na nás paní mile usmála a řekla, že když máme tak roztomilé holčičky, tak nám zařídí jednu pizzu. Holky tedy měly i véču. Já a Sofí jsme byly nejvíce nadšené z fénu a dokonce i Melinka si hrozně dlouho pročesávala vlásky, předháněly se, kdo je má jemnější. Na večeři jsme si vzaly i šaty a cítily se jako princezny. Meli nám usnula zase jako první, holky kolem 22h. Sofí tu měla dokonce vlastní pokoj.

Den 10. - Už jste viděli papuchálky?

Další krásné ráno, tentokrát v hotelovém pokoji s balkónkem a nádherným výhledem na moře. Holky si vlezly do jedné postýlky, mazlily se, hrály si a byly spokojené. Nechali jsme je užít si ten moment, potom jsme se nasnídali a vydali se hledat pirátský poklad. V hotelu jsme na recepci dostali mapu k pokladu, který byl jen kousíček. Pro Sofí, Meli i Vali to bylo dobrodružství a na konci je čekala odměna v podobě čokoládových zlaťáků. Po návratu na pokoj jsme si uvařili brzký oběd, v 11:30 jsme provedli check-out a ještě si prošli místní expozici ptactva a ostatních zvířátek žijících na ostrově.

Ve 12h už začala naše cesta za dobrodružstvím a vydali jsme se hledat papuchálky. Cesta od parkoviště byla dost strmá a po chvíli jsme se ocitli v mracích. Nebylo vidět na krok, holky unavené a před námi jen kopec. Kousek pod vrcholem nám princezny oznámily, že dál už nejdou. Sedli jsme si do trávy a začali svačit. V tom mraky sjely o pár metrů dolů a my byli nad nimi. Najednou byl dokonalý výhled, který nás všechny nabil a na vrchol jsme skoro vyběhli. V tom ale přišlo opět zklamání. Papuchálci nikde, Melinka začala pofňukávat, že už je nikdy neuvidíme. Pak to ale i děti vzaly jako výzvu a začaly se kolemjdoucích ptát, jestli už někde viděli papuchálky. Nakonec nás navedl pán s obrovským objektivem, asi nějaký ornitolog :) Měl přehled a poslal nás ještě o kus dál, prošli jsme přes dřevěnou lávku až na okraj útesu, kde bylo ocelové zábradlí. Koukali jsme dolů do zátoky a najednou se to stalo. Papuchálci začali létat nahoru, v zátoce vždy chytili do zobáku ryby a nosili je do hnízd ve skalách. Byl to nádherný pohled, někteří byli i metr od nás. Máme spoustu krásných fotek a ještě více zážitků. Sledovali jsem je tak 2h, než začalo být chladno a my se vrátili zpět k autu (16h). Celý okruh byl asi 6,5km dlouhý s převýšením 300m. Valentýnku jsme měli bez krosničky, velkou část cesty ťapala, až ji to nakonec zmohlo. Pár metrů od auta usnula Tomovi na zádech. I Melinku nakonec začala bolet noha a tak jsem ji vzala do náruče. No kopec to byl, né že ne. Na všechny už doléhá únava a my si uvědomujeme, že se blíží konec dovolené.

V 17h jsme přijeli do Hareit, nalodili se na trajekt (246,-) a přepluli jsme do Sulesundu.

V Alesundu na předem vyhlédnutém parkovišti jsme zastavili asi v 18h., uvařili si v klidu u auta večeři a pak jsme ještě vyrazili na procházku a obhlídku okolí. Parkovali jsme vedle fotbalového stadionu, kde je volně přístupný malinký lesní lanový park. My jsme se šli projít na workoutové hřiště, kolem něhož byla spousta válečných krytů a 2 velké kulomety. Působilo to takhle navečer dost depresivně, ale hřiště bylo pěkné. Cestou zpět jsme si ještě smočili nohy v moři s výhledem na aquáriu, na které už jsme se těšili.

21:15 jsme se vrátili zpět k autu, S.+A.+V. měly ještě za odměnu, jak krásně dnešek zvládly, pohádku na tabletu a pak už hajdy na kutě.

Den 11. - Krásné aquarium a schovaní trolové

V 9:30 vcházíme v Alesundu do aquária (1390,- celodenní vstupné pro rodinu), protože jsme věděli, že bude touto dobou začínat krmení tučňáků. Tam jsme nemohli chybět. Byl to nádherný zážitek, aquárium je opravdu velké a rozmanité. Mají tu rejnoky, různé druhy humrů, krevety, chobotnice, tuleně, vydry, tučňáky, obří skleněné plochy plné ryb. Zaujala nás i místnost s názve "activiti room", kde jsme si mohli pohladit nebo i vzít do ruky různé mořské živočichy (hvězdice, kraby, sasanky, mušle). Oběd pro celou rodinu i s desertem vyšel na 970Kč. Při odchodu - 12:45 si ještě holky vybraly každá jednoho plyšáka na památku.

Ve 13:30 jsme se ještě zastavili na vyhlídce, ale začalo pršet, tak jsme jen vyjeli autem, udělali fotku a frčeli dál. Ve 14:45 jsme se ocitli v nejsevernějším bodě naší dovolené a pak už jsme se začali opravdu vracet. 

V 15:15 jsme dorazili do městečka Andalsnes, kde je krásná lanovka. Bohužel začal neuvěřitelný slejvák. Zkusili jsme ještě zastavit v kempu u Trolí stezky, ale počasí ani na radaru nevypadalo lépe a další den ta samá předpověď. Chvíli jsme váhali co dál, nakoupili jsme tu poslední suvenýry a nakonec vyjeli na Trolí stezku (17:30). Nahoře byla mlha, děti jsme nechali sedět v autě u pohádky a doběhli si na vyhlídku sami. Zkusili jsme štěstí, ale ani z vyhlídky, nebylo nic vidět. Při sjezdu autem dolů se mraky trochu zvedly a my jsme asi v polovině cesty uviděli krásný vodopád. 

18:30 jsme si uvařili večeři na odpočívadle za Romsdalen. Počasí bylo už zase lepší, stačilo popojet několik kilometrů dál do vedlejšího údolí. Bylo tam krásně, měli jsme vlastní stoleček s lavičkami, všude okolo vysoké hory a kolem nich se povalovaly mraky. 

20:15 odjezd směr Knights Leef, kam jsme dojeli ve 23:45. Cestou jsme ještě stihly natankovat.

Den 12. - Nad divokou řekou

Dopoledne pršelo, ale to nás nerozhodilo. Vytáhli jsme v autě hry, udělali si pohodičku a dlouho snídali.  

Na procházku jsme se vydali až v 11:15, kdy přestalo pršet. Vypadalo, že bude chladno a tak se šlo v bundách. Během pár minut se však oteplilo a my byli zase v triku s krátkým rukávem. Tady se prostě počasí mění z minuty na minutu. Šli jsme kolem koryta řeky Sjoa, která je vyhlášená svou azurově průzračnou vodou a v tomto místě i divokostí. Byl to okruh asi 2,5km. Vnímala jsem to jako pěknou dobrodružnou procházku. Šlo se chvíli po srázu nad divokou řekou, přeskakovali jsme obrovské louže a mokřiny, koukali po houbách a podle bobků hledali losa. Byla to zábava a holky to v pohodě ušly.

Ve 13:30 jsme si uvařili oběd u jezera Ovre Sjodalsvanet. Hrozně tu foukalo, byla fakt zima, tak se nám s holkama úplně nechtělo z auta. Na rozdíl od Toma, který se tu zvládl, během čekání na uvaření vody, i vykoupat. 

Ve 14:45 jsme vyrazili na cestu a jeli ještě na návštěvu za naší českou kamarádkou Marťou, která tu žije s celou rodinkou. Mají podobně staré holčičky a tak si to společně moc užili a i my jsme prohodili pár slov a ještě se dozvěděli i něco víc o norech. 

Den 13. ...Na Jih

Po výborné snídani na norský způsob jsme vyrazili už definitivně směr ČR. Čekala nás náročná cesta domů a my jen doufali, že to s námi holky ještě chvilku vydrží. Cestou na jih bylo ale v plánu několik zastávek a snad ještě nějaké to dobrodružství. Prvním větším cílem bylo hlavní město Norska a jeho památky. Cesta ze Skammesteinu do Osla trvala asi 3,5hodiny. V plánu bylo nejprve Vikingské muzeum, které však tou dobou bylo v rozsáhlé rekonstrukci, takže jsme si museli najít jiný cíl. Naštěstí jsou na poloostrově Bygdoy další tři muzea. Norské lidové muzeum, muzeum Fram, věnované polárníkům a Kon-Tiki, které jsme si vybrali My. V muzeu se nachází jedny z nejstarších lodí, na kterých podnikli mořeplavci plavbu přes oceán. Nás až překvapilo, jak holky bavilo zkoumat, jaké vybavení měli v té době mořeplavci k dispozici. Dalším cílem byla budova Opery, která je druhou nejznámější operou na světě. Najít volné místo k parkování v centru Osla je v podstatě nemožné, takže jediná vhodná varianta byla placené parkoviště v přístavu (v mapě označené jako Faerge). Odtud je to k opeře něco málo přes kilometr. Došli jsme až k ní, nakoukli dovnitř a nakonec ji i obešli po nakloněných rovinách této krásné stavby. V záloze jsme měli ještě Královský palác, ale pěšky to bylo daleko a hledat další místo k parkování už by na nás asi bylo moc, a tak jsme se vrátili k autu a pomalu se začali loučit s Norskem. Z Osla je to na hranice Švédska pár minut, takže jsme jen vyhlíželi nějaký obchod, kde bychom si koupili něco k jídlu na cestu, nějaké norské dobrůtky a utratili poslední zbylé norské koruny.

Cesta skrz Švédsko byla naprosto pohodová. Celou dobu po dálnici a v poklidné dopravě. Chtěli jsme dojet co nejblíže k Malmö, abychom to další den neměli k trajektu moc daleko. Ten jsme zamlouvali až po cestě Švédskem a asi jsme měli docela štěstí. Původně jsme chtěli jet okolo 11. hodiny následující den. Tento trajekt byl už plný, a tak jsme s vděkem přijali ten další ve 13:30. Nakonec jsme usoudili, že to aspoň bude víc v pohodě a nebudeme muset ráno vstávat. Nakonec se nám podařilo najít parádní místo na přespání. Od silnice poměrně odlehlé parkoviště (v mapě jako Järavallenst Strövomrade), na kterém už pár obytňáků a aut se stanem stálo, takže jsme si aspoň byli jisti, že tady stát můžeme. Šli jsme spát okolo 1 hodiny, takže jsme se zvládli i dostatečně vyspat.

Den 14. - Most, tunel, trajekt a domů

Pohodová noc a ráno bez deště, takže byl klídek na to naposledy všechno sbalit, posnídat a pomalu vyrazit. Cestou jsme si odskočili na nádherné místo, ze kterého je vidět na Oresundský most, který nás měl zanedlouho čekat. Je to druhý největší most na světě a i jen pohled na něj opravdu stojí za to. Přejezd z Malmö do Kodaně je placený, ale vynechat ho by byla velká škoda. Během průjezdu přes most se z ničeho nic přihnaly černé mraky a začaly padat provazy vody. Naštěstí jsme během chvíle z mostu přejížděli do tunelu. Ten je tak dlouhý, že když jsme z něj vyjeli, bylo zase po dešti. Počasí si tu s námi opravdu pohrávalo. V dánském přístavním městě Gedser jsme byli s dostatečným předstihem, takže jsme si v klidu na pobřeží uvařili menší obídek, pohráli na hřišti a udělali poslední fotky s mořem. 

Cesta trajektem z Gedser do Rostocku trvala 2 hodiny a byla o hodně příjemnější než ta z Dánska do Norska. Žádné vlny a pohodlná sedadla. Jen to kafe na palubě podle Toma nic moc. V 15:30 sedáme do auta vyrážíme na poslední část našeho skandinávského putování. Domů je to z Rostocku 620km, takže jsme i se zastávkami na jídlo a čůrání chvíli po půlnoci doma.

Trocha čísel z naší dovolené:

Celkem 4805km v autě
2 velké a 4 malé trajekty
Tunely jsme přestali počítat u čísla 137
navštívili jsme 8 velkých vodopádů a viděli nespočet dalších
projeli jsme skrz 6 evropských zemí