Slovensko 2019

Dovolená u našich sousedů nikdy nezklame. Na Slovensko jsem začala jezdit až s mým mužem a stále se tam rádi vracíme i s dětmi. Tentokrát jsme měli jen 4 dny na výlety, ale i tak jsme stihly žebříky, vodopády, termální koupaliště, ZOO a TY halušky :) 

1.den 2.6.

Odjezd na dovolenou byl tentokrát trochu náročnější. Vraceli jsme se ze svatby, v 9:30 Sofinka ještě běžela v Lomnici závod Popelka a pak jsme teprve vyráželi. Cestou jsme zastavili na obídek a trochu se protáhnout, ale holky zvládaly cestu parádně a v 18h jsme už byli v Bojnicích. Ubytovali jsme se v penzionu Maxim (www.penzionmaxim.sk). Říkali jsme si, že 2 noci zvládneme v malém pokojíčku, protože na celý den byl naplánovaný výlet. Ale večer jsme si nemohli ani sednout a povídat, jinak bychom holky budili a tak jsme se rozhodli, že příští ubytování si trochu více užijeme. Přece jenom jsme na dovolené a potřebujeme relax.

2.den 3.6.

Holky byly vzhůru už v 6:30, tak jsme dokonce museli čekat, než nás pustí na snídani :) Ale za brzské vstávání jsme byli tentokrát rádi, protože den byl nabitý. Rozhodli jsme se, že Bojnice zvládneme pěšky. 

V 9h jsme vyrazili směr ZOO, která je hned vedle bojnického zámku. Mají tu spoustu zvířátek, Terén je pro děti trošku náročnější, protože se jde dost do kopce. Melinka jezdila v kočárku a Sofinka to celé prošla sama. Vstupné do 4let zdarma, dospělí za 8€. Ve 12h jsme si tu dali obídek (na ZOO tu dobře vaří) a holky si pohráli na hřišti.

Potom bylo v plánu zrcadlové bludiště. Nejdříve jsme se lekly, že je zavřené, ale kasíroval to kluk co seděl na parkovišti :) Tak se nenechte zmást, když se vám bude zdát pusté. Melinka zatím v kočárku usnula, tak se s Tomem procházeli a já se Sofinkou jsme zaplatily vstupné (3,00 €/dospělý, 1,50 €/dítě do 12 let) a ejhle. Sofinka si vůbec nechtěla vzít rukavice, které musí člověk vevnitř mít, aby jim zrcadla neumatlal a zasekla se. Tak nám kluk vrátil vstupné a šlo se na zmrzku. 

Když se Melinka vzbudila, tak si holky ještě poběhaly v parku a pak jsme vyrazili na Stezku v oblacích. Celou dobu se samozřejmě jde do kopce, ale v jednom místě to byl hodně velkej krpál, tak Tom nesl Sofinku na ramenou a ještě chvíli tlačil kočárek.  Nahoře jsme byli asi v 15h, je tam obrovské vyžití pro děti. Několik mini hřišťátek, houbičkové domečky, do kterých se dá lézt... Stále tam něco budují, takže se atrakce asi budou rozrůstat. Vstupné na stezku bylo tedy dost drahé, ale když už jsme došli tak vysoko, tak jsme si ten výhled nechtěli nechat ujít (dospělý 8€, děti do 3 let zdarma).

Asi v 16h jsme vycházeli směr penzion. Cestu zpět jsme chtěli jít jinudy a tak jsme odcházeli druhou stranou přes les. Úplně jistí jsme si nebyli, ale trefili jsme se. Zjistili jsme, že jsme touhle prochajdou dali skoro 10km a šli na večeři. Ve 20:15 už nás má Tom všechny 3 vyfocené, jak spíme :D

3.den 4.6.

Ráno jsme se nasnídali a snažili se vyrazit co nejdříve směr Jánošíkove diery. Cesta trvala skoro 2h. V 10:30 už jsme měli zaparkováno a vycházeli vstříc dalšímu dobrodružství. Toto místo jsem vybrala na doporučení jednoho staršího páru. Na dovolené v Tatrách nám to doporučili, že je to super dobrodružství a že sem jezdí pravidelně. Jánošíkové diery jsou rozdělené na malý a velký okruh. Velký je poměrně náročný, dlouhé žebříky a to jsme se se Sofinkou ještě bez jištění bály (byli jí 3roky a 5 měsíců). Zvolili jsme tedy malý okruh. Vycházelo se z Bieleho potoka po modré, přes rozcestí Ostrvné, kde se odbočuje vlevo na žlutou a do Podžiaru a pak zpět.  Cesta je příjemná, náročná tak akorát. Pro Sofinku už to bylo dobrodružství, ale my jsme se nemuseli bát, že někde spadne :) 

Trasu jsme šli nakonec docela dlouhou dobu, protože jsme i přes pěkné značení zabloudili. Nevím, jak je to možné, ale stalo se to ještě dalším 2 skupinkám, které jsme cestou potkali. Kousek od rozcestníku Ostrvné je velká naučná cedule a před ní je odbočka vpravo do kopce lesem. Asi jak jsme koukali na ceduli, tak jsme si odbočky vůbec nevšimli. Cesta byla dozadu vyšlapaná, jako by se tam běžně chodilo. Postupně se začala ztrácet, my jsme bloudili a nakonec jsme se sem museli vrátit až k oné ceduli. Tak bacha na to. 

Jinak v Podžiaru se dá koupit jídlo, pití, suvenýr a pak už je to snadná cesta zpět. Ve 14h jsme se vrátili do Bieleho potoka a dali si oběd. Já samozřejmě halušky, protože bez těch by to nebyla správná dovolená na Slovensku. Celou cestu zvládla Sofinka pěšky a Melinka v krosničce. 

Před 16h jsme dorazili do Liptovského Mikuláše. Tady nás už čekalo naše ubytování za odměnu - Chalúpky u babky www.chalupky.sk . Je to několik krásných roubenek, u každé je něco speciálního. Můžete si vybrat dětské hřiště, trampolínu, ping-pongový stůl, pískoviště, venkovní gril, finskou saunu, welness. Šli jsme se ještě kousek projít a pokochali se ostatními chaloupkami. a pak už jsme si užívali tu naší.

4.den 5.6.

První byl v plánu Lúčanský vodopád. Navigace nás v 9h přivedla na menší parkoviště uprostřed města a překvapení bylo na světě. Vodopád byl přímo proti nám, uprostřed města, jen tak si tam stál. Něco takového jsem v životě neviděla. Takže Melinka zdolala první vodopád po svých a všechny sbalené věci na tůru zůstaly v autě. Byl krásný, udělali jsme pár fotek a rozhodli se, že další náš cíl dojdeme pěšky. 

Vydali jsme se do Termálního koupaliště Kalameny. Jde o volně přístupné jezírko s termální léčivou vodou a uprostřed s vyvěračkou. Je od vodopádu vzdálené 3km. Šli jsme přes město, takže to Sofču moc nebavilo, ale zvládla to. Koupání bylo příjemné, teplá voda, děti nadšený, ale hrozně moc lidí. Dali jsme si tu větší sváču a vrátili se k autu.

Další cíl bylo archeologické naleziště Havránok, které shromažďuje pozůstatky sídliště mladší doby železné. Vycházeli jsme ve 13h, bohužel nám to tu propršelo a naleziště je v kopci, takže se nešlo úplně nejlépe, ale i tak to bylo hezké vidět. Odtud jsme už jeli do chaloupky. V místní restauraci jsme se najedli, holky poblbnuly na hřišti. Počasí se zlepšilo, takže jsme večer mohli i ogrilovat buřtíky a kukuřici. 

5.den. 6.6.

V 10h jsme zaparkovali v Prosieku přímo u sochy Sv.Svorada a vyrazili do Prosiecke doliny. Plán byl dojít k vodopádu Červené Piesky a to se nám nakonec i podařilo. Zpočátku jsme měli modrou oblohu, teplíčko, cesta byla velmi zajímavá i pro děti. Jde se po dřevěných chodníčcích kolem řeky, museli jsme zdolat i menší skalní římsu se Sofinkou kolem krku. Ale postupně vody ubývá a jde se poměrně dlouho vyschlým korytem řeky. Cesta po kamenitém korytu byla hodně náročná hlavně pro Sofinku, hodně jsme ji museli motivovat a chvilkama jsme ji pak i poponášeli, protože jinak bychom to šli asi ještě teď. :) Báli jsme se, že na konci ani žádný vodopád nebude a holky budou zklamané. Přemýšleli jsme, jestli se radši nevrátit a nevymyslet jiný výlet. Nevzdali jsme to a šli dál. Došli jsme k turistickému přístřešku, který už byl kousek od vodopádu, holky se hladové vrhly na jídlo a skoro všechny zásoby jsme snědli. Navíc se začal zvedat vítr a kapat. Naštěstí se počasí umourřilo a my došli ve 12h k vodopádu. Nebyl to sice úplně velký proud, ale vodopád byl moc pěkný. Cesta určitě za to stála a jako odměnu jsme po obědě v restauraci Rotunda jeli do ZOO. V restauraci byl velký koberec a spousta hraček. Melinka už byla hrozně unavená, takže tam dost řádila a bláznila, ale zvládli jsme to. Jídlo bylo dobré. 

Do kontaktní ZOO jsme dorazili v 16h. Jeli jsme tam hlavně kvůli šelmám, ale ty tam neměli, protože jejich výběhy nevyhovovaly normám. Paní u kasy se nám omluvila a nabídla zlevněné vstupné. Když už jsme tam byli, tak jsme šli a moc si to užili. Byla teda obrovská výheň a Melinku jsme v kočárku málem uvařili. Po dnešním dnu jsou holky opravdu hotové a i my jsme unavení a těšíme se na poslední noc v naší chaloupce. 

6.den. 7.6. 

Ráno jsme se nasnídali, pobalili a vyrazili směr Čechy. 

Víc než 40 naťapaných kilometrů, několik vodopádů, nespočet zvířátek, trochu historie a hlavně 6 dní pohody a společně stráveného času. Slovensko prostě nezklame ať už chcete jet za historií, kulturou nebo divokou přírodou. Rozhodně jsme tu nebyli naposledy.