Slovinsko 2022

1.den

I naše letošní dovolená začala deštěm, bouřkou, divokou nocí a nevyspáním. Týnka, která krásně spinká, se večer vzbudila a do 1h byla vzhůru. Ráno jsme trošku nestíhali, takže odjet se nám podařilo až v 8:40. Je tu ale něco nového. Na dovolenou jsme tentokrát nevyrazili sami, ale s mými a Tomovými rodiči. Sešli jsme se u nás v Lomnici nad Popelkou a vyrazili společně.

Ve 12h jsme dorazili k ZOO Dvorec, kde nás už čekalo sluníčko a krásné počasí. Děti i dospělí si zvířátka užili, děti se osvěžily nanukem a na parkovišti jsme se naobědvali z domácích zásob. Vstupné jsme platili 440,- za celou rodinku plus 20,- parkování. To počítají až u vstupu, takže žádné zdlouhavé placení u automatů. 

Ve 14:15 vyrážíme dále.

16:30-17:15 nás čekala další zastávka, tentokrát v McDonaldu u Mondsee - kafe a zmrzlina. Zvládli jsme také jednu parádní zácpu v Salzburku.

18:20-19:20 Dále byla v plánu zastávka u vodopádu Gollinger. Když jsme však došli nahoru k turniketu, zjistili jsme, že už je zavřeno. Mají tam placený vstup a turniket se uzavírá v 18hodin. Zkusili jsme turniket pootočit a šlo to, tak jsme tam na tajňáka vlezli zdarma. Vodopád určitě stojí za to a dá se jít i někam dál, ale to jsme my neriskovali. Dokonce ještě scházeli další turisté, takže jsme se mezi nimi ztratili.

20h platíme tunely 13€ - st Michael.

Když jsme otevřeli dveře našeho prvního ubytování v Krajnské Goře - Hiša pod Gorami, byli jsme v šoku. Tak krásnou chaloupku jsem snad ještě neviděla. Většina vybavení interiéru byla dřevěná, všude motiv srdce a nic tu nechybělo. Měli jsme k dispozici plně vybavenou kuchyň, troubu, 2 sporáky, krb, plnou vinotéku, saunu, vířivku, ke každému pokoji samostatná koupelna a navíc pozornost od milé paní domácí.

2.den

Dneska jsme zkusili nechat volné vstávání. Ráno jsme zahráli na kytaru a zazpívali babi Mařence k narozeninám. Nasnídali se u obrovského stolu - taková pohodička. Odjezd se podařil v 9:30. První letošní slovinský cíl byl vodopád Peričnik, který jsme viděli poprvé.

10-12:30 Původní plán byl zastavit co možná nejblíže pod vodopádem, kouknout na něj a pak případně udělat ještě procházku kousek dál, ale cestu zrovna opravovali, takže jsme museli zastavit u posledního baráčku před zákazem a jít pěšky. Cesta z části po asfaltu a kus po kamenité cestě byla pohoda. Od cesty nahoru k vodopádu už to bylo celkem stoupání, ale ne nijak složité. Sofča (6let) i Melča (4 roky) to zvládly po svých celkem bez problémů. Odměna? Padající voda, kterou si můžete prohlédnout ze všech stran.

Oběd 13-15h v hospůdce Lačni Kekec. Naše nejlepší volba (náhodně vybraná z google maps), milá obsluha, dětské hřiště a hlavně luxusní jídlo. A my už věděli, že tu nejsme naposled. :)

16:15 jsme přijeli ke krásnému rašeliništi - rezervace Zelenci.  Z parkoviště je to cca 500 metrů po příjemné lesní pěšince k jezírku, kde je i malá "rozhledna", ze které je na jezírko hezký výhled. Týnka to celé prospala v kočárku. Povedlo se nám ji spící donést i do auta. Dneska spala jen chvíli v krosně z vodopádu k autu a tak ji to chudinku zmohlo.

Hodinku mezi 17-18h jsme strávili u jezera Jasná, parkování už se zde platí 4€, ale to nás neodradilo. Tohle místo prostě musí vidět každý, kdo na Slovinsko zavítá. Průzračná voda, ryby a kachny a hlavně hodně krásných míst k focení. Také se dá projít část jezera po "cestičce" z kamenů. Navíc je tu nový samoobslužný stánek se zmrzlinou. Natočíte si jakou chcete a kolik hrdlo ráčí, vyberete si posypku a podle váhy zaplatíte.

Večer už jen v poklidu sauna, vířivka a všichni včas spát a načerpat sílu na další den.

3.den

Ráno jsme odvezli taťku do půjčovny kol. Vyrazil prozkoumat Alježov dom, kam už jsme se včera nedostali. Měl za úkol nám vyfotit pomník partyzánů v podobě obří skoby. Splnil to na jedničku a ještě dorazil do hospůdky dřív než my. Chtěl dát odpočinout kolenům a tak ujel "jenom" 50km. My jsme se zatím vydali na Martuljski vodopád.

9:35 jsme zaparkovali. Hned na začátku cesty nás čekalo překvapení, protože jsme museli přebrodit řeku, abychom se vůbec dostali tam, kam jsme chtěli. Prošli jsme kolem spodní části vodopádu a pak už nás čekala ta náročnější část. Nastoupali jsme dost metrů a závěr byl spíše lezení po skále. Chvílemi jsem se bála, jestli to pro děti už není moc. Holky měly poměrně strach, ale překonaly se a zvládly to. Po dvanácté hodině jsme dosáhli vrcholu vodopádu, Sofinka měla slzy v očích, ale dokázla to. Radost byla nakonec neskutečná. Úplně poslední úsek (cca 30 metrů) je spíše feratové lezení, a tak ho vylezl jen Tom a udělal nám nahoře fotku vodopádu a jezírka pod ním. Celková délka trasy (od auta k autu) byla 9,5km.

Ve 14h jsme se vrátili na parkoviště a vyrazili za taťkou do Lačni Kekec na oběd. 

Po obědě jsme doma pobalili věci a v 16h ještě jeli omrknout do Itálie jezero Lago Di Fusine. Voda tu byla opravdu ledová, ale bylo krásně, tak jsme se tu všichni vykoupali pod obrovskými horami. Výhled byl dech beroucí, ten klid, ve vodě nikdo, jen my, průzračné jezero a kopce před námi. S posledním vylézajícím z vody však začalo kapat. Stihli jsme se převléct, schovat a začal obrovský slejvák. No a tím naše krátké italské dobrodružství skončilo.

4.den

Týnka vstávala už v 6h, tak jsem stihla vše krásně dobalit, nasnídat se i obstarat děti. V 8h přišla paní domácí, tak jsme se rozloučili, doplatili místní poplatek a vypitá vína. Byla moc milá. Snad se ještě někdy uvidíme.

V 8:20 se už odjíždělo na jedno z nejnavštěvovanějších míst ve Slovinsku - soutěsku Vintgar. Vintgar je přírodním rájem, který leží v Triglavském národním parku asi 4 km od populárního jezera Bled. Na konci soutěsky se nachází vodopád Šum vysoký téměř 16 metrů. Na cestě byl nějaký zákaz vjezdu, ale projeli jsme ho a v 9:15 zaparkovali za 5 € (Opět dříve bez poplatků, nyní už zpoplatněno. Posledně jsme také šli z druhé strany, ale už je cesta pouze jednosměrná a jinak se to ani v sezóně nedá. Za mě byla dřívější varianta, jít proti proudu řeky, daleko zajímavější.), vstupné jsme platili 23 € (10€ za dospělého 1€ za dítě do 6 let, 6-15 let 3€). Soutěska byla super, méně lidí než kdysi (byli jsme tu cca o 2 hodiny dřív než tenkrát), ale i tak se brzo začala plnit. Cestou 2 zastávky na svačinu a focení u vodopádu Šum v cíli.

Ve 12h jsme došli zpět k autu a vyrazili k jezeru Bled. K Bledu jsme už zkušeně jeli ze zádní strany (to je ta dál od dálnice). Je tam místo na parkovištích, hezká pláž. Dobrá restaurace a nádherný výhled na jezero. Parkování tentokrát už stálo 15€, ale jste přímo u pláže a hospůdky. Najedli jsme se perfektně, vykoupali a začala se obloha zatahovat.

Radši v 15h frčíme na ubytování, abychom zase nezmokli.

15:20 jsme se ubytovali v apartmánu Irena. Pěkné, čisté a relativně levné ubytování. Děti si v klidu pohrály a konečně šly spát v rozumný čas. My jsme měli chvilku na to si posedět. Na holkách už byla znát únava, tak jsme další den naplánovali o dost volnější.

5.den

Tento den byla v plánu lanovka na horu Vogel (jezdí do výšky 1535m.n.m.) Lanovka jezdí každou půl hodinu, měla jet 9:30, ale vyrazila malinko dřív a tak jsme ji nestihli. Vyjeli jsme tedy až v 9:55. Cena 28€ za dospělého, děti a senioři 25€ za zpáteční jízdenku. Paní nám naúčtovala jen dospělé, takže jsme platili jen 56€. Lanovka stoupá dost rychlým tempem vzhůru a během pár minut překonáte převýšení více než 900 metrů. Celou cestu se můžete kochat nádherným výhledem na celé Bohinjské jezero. Přímo u lanovky je nahoře spousta dřevěných soch a největší atrakce bylo dřevěné srdce. Holky se tam vyfotily snad 100x, pokaždé v jiné póze a s někým jiným. Nahoře jsme si udělali asi 4km procházku. Cesta byla na začátku hodně kopcovitá a hlavně šutrovitá, ale zvládli jsme to. Děda Míla se od nás rovnou odpojil a udělal si výšlap až na 5km vzdálený vrchol Vogelu. My jsme došli na planinu "Zadnji Vogel", posvačili a vrátili se stejnou cestou zpět k horní stanici lanovky, kde jsme si dali obídek a udělali spoustu fotek. Nahoře byl dokonce skákací hrad (zdarma), který si všechny 3 cácorky neskutečně užily. 

Míla se nevracel a tak jsme sjeli k autu (14:40 u auta) a popojeli na parkoviště k Bohinjskému jezeru. Do 16:30 jsme se koupali v jezeře. A pak už v komplet sestavě vyrazili do obce Ribčev Laz. Prošli jsme se ke kamzíkovi, který zde hlídá jezero, dali si kávu a domácí zmrzlinu za zvuku známých tónů od místního písničkáře s kytarou.

6.den

Na cestu jsme se vydali v 8:45 a v 9h už jsme byli u soutěsky Korita Mostnice. Parkování bylo za 3€ na hodinu (my jsme platili 9€), soutěska 3€ za dospělého, děti platí až od 7 let. Je to příjemná procházka pod korunami stromů, žádné vedro. Začíná se u ďáblova mostu (Hudičev most), pokračuje kolem slona (Slončiek) a končili jsme na mostě, kde je i odpočívadlo. Po svačince jsme přešli most a vraceli se po druhé straně řeky. Dá se pokračovat ještě dále na malebnou planinu Volje a k 21m vodopádu Mostnice.

11:25 jsme odtud odjížděli v domnění, že se projdeme i na vodopád Savica. Je to jen 1km z parkoviště do kopce a ten pohled za to stojí. Vodopád najdete v samém srdci Triglavského národního parku, kde platí přísné zásady ochrany přírody, a proto je vstup zpoplatněn. Zaparkovali jsme v 11:45, ale Sofinku začalo bolet bříško, Melinka usnula, tak jel Tom se všema dětma na ubytování. Zbytek party si tu dal obídek. Já, mamka a Vlastička jsme si vyběhly k vodopádu. Cesta nahoru nám trvala 20 min a dolů 10min. Impozantní výška 78 metrů, ze které se voda valí, nabízí jedinečnou podívanou. Pod vodopádem je altánek, odkud je na Savicu skvělý výhled. 

14-17:20 jsme se znovu zastavili na koupání v Bohinjském jezeře. Pro unavené nohy to byla nejlepší regenerace. Děti si v apartmánu odpočinuly a kolem 15.hodiny dorazily s tatínkem za námi. 

7.den

Plány na cestu domů jsem měla různé, ale byla znát únava nejen na dětech, a tak jsme jeli nejkratší cestou. 

V 8:15 jsme opustili apartmán, v 10:43 zaplatili opět 13€ za tunel St.Michael. Asi v druhém tunelu jsme dojeli k místu nějaké bouračky, tak jsme stáli asi 45min v zácpě. 

12:45 jsme si udělali zastávku v Puch bei Hallein, trochu jsme si protáhli nohy, došli na dětské hřiště na soutoku Salzachu a Königseeache. Byla tu spousta atrakcí, děti nadšené, ale bylo neuvěřitelné horko. Přímo u hřiště byl bufet, kde měli studené pití, nanuky i tu lehce vařili. Kdyby nebylo 35°C ve stínu, byla by to úplná pohodička.

Ve 14h opět vyrážíme.

Slovinsko jsme navštívili už potřetí, ale stále bylo co objevovat. Je to nádherná země. Když jsme tu byli poprvé v roce 2018, ještě nebylo moc turistů, skoro nikde jsme neplatili parkování, byl tu větší klid. Je vidět, že stát už pochopil, že turismus je ta správná cesta a spousta silnic se opravovala. Stále je tu ale nádherná příroda se spoustou krásných míst.