Slovinsko + Chorvatsko 2021

Slovinsko jsme poprvé navštívili v roce 2018 a byli jsme příjemně překvapeni. Nikdy by mě nenapadlo, jak krásná je tam příroda. Letos jsme měli v plánu válecí dovolenou v Chorvatsku, protože holky moc chtěly k moři. Slovinsko je od nás na půl cesty, tak byla zastávka tady alespoň na pár dní jistá. Moře bylo za odměnu, až po naťapání pár kilometrů.

 1. den

Na cestu jsme se vydali až v 10:20. Měli jsme dvouhodinové zpoždění a to jsme ještě byli rádi, že odjíždíme. V autě nám pár dní před dovolenou začala blikat kontrolka - závada motoru. V zahraničí jsme měli všechny apartmány rezervované, ale nevěděli jsme, co bude. Automechanik nám volal, že se podařilo vše opravit a my můžeme vyrazit. Tom vyzvedával auto ze servisu teprve ráno po noční službě. Já mezitím doma vše sama pobalila, nachystala jídlo a obstarala děti. 

Ve 14h jsme udělali první zastávku u benzinky za Budějovicemi. Měla jsem v plánu ZOO Dvorec, ale byl takový slejvák, že jsme ji museli vynechat. Přes hodinku jsme stáli, najedli se, děti polezly po autě a my zafandili Adamovi Ondrovi při lezení na Olympiádě :) 

17-17:45 nás čekala zastávka na další bezince u Mondsee. Kojila jsem Týnku a protáhli jsme si nožky. V autě jsme si pak udělali řízkové hody :) 

V 19:30 jsme zaplatili 12,5 € za tunel (80km od Villachu).

Ve 20:30-21h byla krátká zastávka, abych nakrmila Valentýnku. Opět nám začala svítit kontrolka motoru, zkusili jsme doplnit Adblue, ale nic se nezměnilo. Možná bylo rozbité právě čidlo Adblue. Další nepříjemnost nás čekala u Lago Di Fusine. Byla zde zahrazena cesta a museli jsme úplně jinudy - skrz hory. Vůbec jsme nevěděli, kde jsme, kudy máme jet a zda dojedeme. Ve 22h děti naštěstí usnuly. Navigace nenabízela žádnou alternativu, byla už noc, snažila jsem se komunikovat s domácími, kteří na nás trpělivě čekali. Paní se snažila nás trochu navést i z práce. Vystoupali jsme více než 1000m a zase sklesali. Byla to nejhorší cesta v životě, uzoučká silnice plná serpentin, tma jak v pytli. Když jsme konečně sjeli dolů, tak si Tom musel odložit. Byli jsme unavení, vystresovaní, na dně. Do apartmánu Ole v Poljubinji (u Tolminu) (https://www.booking.com/hotel/si/apartma-ole.cs.html) jsme dorazili o půlnoci a i tak nás milý pan domácí přivítal s úsměvem, domácí limonádu a sýrovým prkénkem. Byli jsme jim vděční, ale hlavně jsme si oddychli, že jsme na apartmánu. Uložili jsme děti a sami padli do postele.

2. den 

Věděli jsme, že nemůžeme jet nikam daleko, protože auto taky mohlo kdykoliv kiksnout. Veškeré mé plány padly, ale výlet jsme podniknout chtěli. Teprve ráno jsme rozmýšleli, kam tedy vyrazit. Vyhrála Tolminská koryta, protože byla nejblíže a dobře jsme udělali. Alespoň na chvíli jsme přišli na jiné myšlenky. 

V 11h jsme přijeli na dolní neplacené parkoviště a autobus nás vyvezl nahoru ke korytům. Ještě na parkovišti nám nějací dobří lidé dali jednu volnou vstupenku. Vstupné bylo 10€ za dospělého a po 1€ za každé dítě do 5let (my tedy platily jen 12€ ). Okruh jsme prošli za 2h, s tím že jsme i celkem dlouho svačili, stavěli panáčky z kamínků a fotili. Šli jsme s nosítkem, pro kočárek je cesta neprůjezdná.

Ve 13:15 jsme si dali na konci trasy obídek - holky palačinky, já nudle s gorgonzolou a Tom tuňákový salát. Jídlo bylo v pořádku, děti si tu pohrály i na pískovišti. Potom zase autobusem dolů a hurá na apartmán.

 V 15h dovezl Tom auto do servisu a nás vysadil na místním dětském hřišti. Holky se tu skamarádili s nějakou holčičkou - Izabelkou. Bylo to moc fajn.

 V 17h přijel Tom, tak jsme se prošli ještě na zmrzku a chtěli vyrazit na pláž u Tolminky. Bohužel nás zastihl takový liják, že jsme ždímali i boty. Tak jsme došli k autu, dojeli na apartmánek, vykoupali děti, uvařili si rizoto (naše oblíbené cestovní jídlo) a zahráli si pár her. Tom usnul dřív než děti, já ještě poklidila a užila si ve vaně chvilku klidu. 

3. den 

9:40 jsme vyjeli směr Kanin - lanovka. Bohužel už z auta bylo vidět, jak je nahoře zataženo. Ještě jsem zkontrolovala webkameru, ale opravdu by tam výlet neměl cenu. Opět tedy měníme plány. Za ty roky cestování s dětmi jsme si už zvykli mít plán B, většinou i C, takže se jelo dál. 

V 10:50 jsme zastavili na parkovišti za 5€ a vyrazili s krosničkou k vodopádu Virje. Od parkoviště je vodopád kousek a určitě by se dalo dojít i s kočárkem. Jestli jdete s malými dětmi, tak doporučuji parkovat nahoře. Od golfu je to dost dlouhá cesta (po silnici a do brutálního kopce). Lepší pošetřit síly a prochajdu udělat někde, kde to stojí za to. Vodopád byl super, s modrozelenou průzračnou vodou. Pro otužilce příjemné pokoupání, nám stačilo smočit nohy. Prošli jsme se ještě k jezeru (je to kousíček).

Ve 12:30 jsme nasedli do auta a vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství.

Ve 13h jsme zaparkovali u silnice a vyrazili hledat padací most přes řeku Soču, který jsem si zamilovala už na fotkách na internetu. Když jsem dávala dohromady itinerář, věděla jsem, že tohle musíme vidět. Našli jsme hned 2, řeka tu byla smaragdová, jako z pohádky. Pro děti to bylo i dobrodružství, když jsme si slezli z prudkého kopce na malou plážičku a namočili jsme si nohy. Konečně přišel ten klid a radost. Všichni byli spokojení.

V 15:50 jsme navštívili ještě Šunikov vodní gaj. Procházka to je maximálně na hodinku, opět pro kočárek nesjízdná, stihli jsme cestou i svačinku a hodně fotit. 

V 17h jsme odjížděli na apartmán.

4. den

 V 10h jsme skoro se slzami v očích opustili náš dokonalý apartmán.

V 11h Tom cestou vyfotil most Solkan.

Ve 12h jsme si zastavili na oběd v pizerii Minutka. Restaurace nás mile překvapila, ochotný a milý personál, na zahrádce umělá tráva, takže se tam děti mohly poválet a poblbnout. No a ač šlo o pizzerii, měl tady Tom nejlepší burger v životě. 

Ve 13h jsme zaparkovali u jeskyně Postojna jama. Prohlídku měli volnou až od 15h. Vůbec mě nenapadlo předem volat a vytvořit si rezervaci. Ale zatím jsme si prošli areál. Melinka se stihla i "vykoupat".  Jeskyně byla dokonalá, obrovská, krásná. Neskutečný zážitek, který doporučujeme. Začátek cesty je vláčkem, protože jinak by byla prohlídka na půl dne. Jeskyně je obrovská a takhle ji člověk může prozkoumat skoro celou. Ve vláčku hodně fouká a i jeskyně je dost chladná. Naše děti měly legínky, čepice i softshellové bundy a stejně jim byla trochu zima. Já s Tomem jsme šli v mikině a dalo se to. Jinak Valentýnka byla v Manduce a vůbec se jí to nelíbilo, takže ji Tom většinu cesty nesl v náručí. Platili jsme 65,8€ za 2 dospělé, 3 děti do 5 let a českého audioprůvodce. Cestou zpět jsme holkám ještě koupili trička s jeskynním dráčkem za 23,8€.

V 17:45 jsme odjížděli od jeskyně. V plánu byla ještě ZOO v Lublani, ale holky byly dost hotové, tak jsme si udělali jen piknik a pak cesta směr Chorvatsko. Piknik byl v městečku Prestranek. Deku jsme si rozložili u velkého dětského hřiště a holky zase pookřály. Děti se hezky unavily před cestou a v 19:50 jsme vyjeli směr Chorvatsko.

5-9. den Chorvatsko

Bylo právě 5:30 a nám se konečně ukázal nápis Makarská riviera. Děti ještě spinkali a my měli pár minut ticha a odpočinku pro sebe. Po všech těch nesnázích s autem jsme tam byli. Navštívili jsme opět městečko Gradac. Moje srdeční záležitost, od dětství jsem tam s rodiči jezdila. Oni v tradici pokračují a my se tam za nimi stavili. Holky si moře i každodenní přísun zmrzliny užívaly. Letos jsme tu strávili jen pár dní a tak to bylo bez výletů, opravdu jen válení u moře, procházky po pobřeží a blbinky na paddleboardu. 

Musím ale říct, že nakonec "válecí" dovolená byla náročnější. Bylo opravdu horko, děti jsme přes poledne schovávali před sluníčkem na apartmán. Uhlídat u vody jedno batole a 2 cácorky, co ještě neumí plavat, byla taky makačka. Na Slovinsku, kde jsme v příjemném počasí celý den objevovali krásy přírody a děti nemuseli vlastně vůbec zabavovat, byla pohodička.

10. den

V 8:15 odjezd z Gradacu. Ještě jsme ráno koupili pečivo, ovoce a natankovali. Domácí byli úžasní (ubytování Sea Star Gradac, holky dostaly každá dáreček a my také.

V 10:30 proběhla první čůrací pauza, Valča dostala kapsičku a napít, ale nevydávali jsme ji ani z vajíčka a rovnou vyrazili do první mega kolony.

13:15 - 14:15 jsme si udělali větší zastávku v Burger kingu. Venku bylo šílené vedro, takže jsme po jídle rovnou sedli do auta a pokračovali. 

16-16:40 blindící pauzička. Melince se udělalo špatně ze zatáček, když jsme se vyhýbali koloně. Naštěstí sedačka přežila, jenom oblečení jsme převlékli. Domů nám zbývalo 600km a opět se rozsvítila kontrolka motoru.

18:45 - 19:35 jsme si udělali piknik v Rakousku, domů ještě 400km, ale děti usnuly.

21-21:30 benzinka ČR

0:43 a my jsme doma. Je až neuvěřitelný, že jsme zvládli procestovat tolik míst a ujet tolik kilometrů. Byla to psychicky asi nejnáročnější dovolená, ale ten klid v přírodě, modrá voda a úsměvy dětí za to stojí. Je to ráj.